Intro

Nad tvrzí Kaltwasser se vznášela poklidná noc. Většina jejích obyvatel už dávno spala, avšak v okně Reginarovy pracovny stále mihotalo světlo několika voskovic náhodně rozestavěných na stole. Mezi nimi se nacházel list pergamenu zpola pokrytý roztřeseným písmem a zatěžkaný kalamářem, aby se nekrabatil. Nad ním se krčil starý pán tvrze zachumlaný v plášti lemovaném kožešinou, jeho kůže nápadně připomínala pomačkaný pergamen. V ruce třímal brk, ale hleděl nepřítomně do zdi. Mračil se – snad na plameny tančící po zdi. Ze strnulosti ho vytrhlo zahoukání sýčka.

„Vždyť to tam píšu!“ vyštěkl podrážděně a mával perem nad stolem. „Přesně tady!“ zabodl prst doprostřed textu. Namočil brk do inkoustu a naškrábal několik dalších slov. „Tak… a už je tam všechno,“ zabručel si pod vousy a s hlavou mírně nakloněnou na stranu si prohlížel výsledek.

V dálce náhle zaduněl hrom, předzvěst blížící se bouřky. Krátký poryv průvanu sfoukl několik svic k komnatě. Noc asi nebude tak klidná, jak si zprvu myslel. Reginar se zlostně došoural k oknu, práskl s ním a zaklínil západku. Neměl rád, když ho někdo nebo něco vyrušovalo v soustředění. Ke stolu se ale už nevrátil. „Co se musí udělat, se udělá,“ mumlal si pro sebe, „ale může se to dodělat až ráno, až na to bude vidět. Tak, tak, ráno moudřejší večera.“ Chraplavě se zasmál a za pomoci své hole opustil zšeřelou místnost. Nevšiml si, že druhé dveře byly už nějakou dobu pootevřené. Jakmile jeho kroky doprovázené ťukáním dozněly na schodišti, vklouzla do komnaty drobná dívčí postava. Nezdržovala se, znala to tu dobře i po tmě. Zamířila rovnou ke stolu a v plápolavém přítmí poslední svíce si rychle prohlédla nedopsaný dopis.

Můj nejmilejší synu, Čas se nachyluje a bylo by proto dobré a správné, aby ses dostavil na slavnost, kterou pořádám k příležitosti šestnáctých narozenin tvé neteře Elodie. Není to jen mé vroucí přání, ale i nařízení tvého otce, kterému se musíš podrobit. Jsou určitá rozhodnutí, která je třeba učinit. Možná jsem tě v minulosti nesoudil správně, ale to nic nemění na faktu, že je třeba rozhodnout o následnictví, jak obyčej a zdejší zvyklosti přikazují.

Tvůj otec Reginar Kaltwasser, pán na tvrzi a hlava rodu

Elodie překvapeně vydechla, prolétla list ještě jednou. „Vždyť dědeček ještě není tak starý. Chová se sice poslední dobou podivně, ale je přece zdráv…“ Roztřesenou rukou srovnala dopis na původní místo a sfoukla poslední svíci. Když opouštěla pracovnu, přemýšlela, kterému ze strýců je dopis adresován. Neměla tušení, že dopisy budou dva.