Kaltwasser

Pomezí

Tvrz se nachází v oblasti, které se lidově říká Pomezí. Tento kraj je ze západní strany omýván Bouřným mořem, z východu je zase ohrazen hradbou Černoborského hvozdu. Na severu hraničí s knížectvím Malé a Velké Poljany a na jihu zase s Vrangenským markrabstvím.

Hraničí je, ale trochu zavádějící slovo. Pomezí je totiž historicky předmětem sporu obou zmíněných mocností. Vedlo se kvůli němu nespočet válek a půtek mezi Vrangenem a Poljanou. Hranic bylo v Pomezí namalováno tolik, že už na nové pomalu nezbývá místo. A že je, kde je malovat! Celý kraj je totiž nesmírně členitý. Úrodná údolí se střídají se skalními masivy a horami a kam se člověk podívá tudy teče potok nebo vede stezka.

Panství Kaltwasser

Mapu Kalwasseru a přilelých panství najdeš ZDE

Centrem panství je tvrz Kaltwasser, ležící ve stínu hory Koruny. Polohou je blíže Vrangenu, ale hranice s Poljanou, je opravdu coby kamenem dohodil. Přímo kolem tvrze vede takzvaná "zelená cesta", což je jedna ze dvou pozemních obchodních cest spojujících Vrangen a Poljanu. Sice je delší a ještě vede složitým terénem, ale za to je na ní méně zvídavých očí, což se řadě obchodníků (a nejen jim) hodí.

Obchodní ruch je tak jedním z hlavních zdrojů příjmů Kaltwasserů, neboť k tvrzi náleží takzvané skladové právo. Projíždějící obchodníci musí na tvrzi uskladnit svoje zboží, přenocovoat a ráno zaplatit vyměřené clo. Nicméně jak známo, kde je clo, tam jsou i lidé, co ho obcházejí.

Koruna

Nad celým Kaltwasserovským panství se tyčí hora Koruna, kterou někteří místní starousedlíci, považují za posvátnou. V kraji lze totiž doslova cítit přítomnost staré víry, která tu byla po staletí přítomna a až s příchodem Kaltwasserů a jiných rodů z Vrangenu tu postupně převládlo pravověrectví (víra v jedinou Bohyni). Větišna místních lidí, tak chodí do kostela a vyznává víru v Bohyni, ale stará víra přežívá v jejich domovech v podobě obyčejů a tradic.

Někteří se ale staré víry nevzdali vůbec a aktivně ji vyznávají. Nicméně tak dělají ve skrytu a potají, stranou od většiny, která se už od staré víry okdlonila. Není ale třeba si tyto lidi představovat jako nějaké divochy z lesa. Jsou to normální lidé až na to, že se často drží stranou. Najdeme je proto v uhlířských a dřevorubeckých osadách nebo v mlýnech. Mezi místními samozřejmě koluje o lidech z lesa řada pověr a příběhů, ale vždy se vše odehrávalo v klidu.

V posledním roce panuje v celém kraji velké napětí, všichni tuší, že se schyluje k něčemu velkému, a že budou zavedeny nové pořádky...